Známe ho všichni, používáme ho všichni a nemůžeme se mu vyhnout. Někdo ho miluje, někdo nenávidí, ale pravda je, že se bez něj neobejdeme. Stal se součástí našeho života. Ovlivňuje většinu našich činností a ve spoustě zaměstnání je dokonce hlavním pracovním nástrojem. Stará se o výrobu, řízení, zábavu a přísun informací. Otevřel nové dveře i takovému oboru, jako je umění. Ale kde se vzal tento zázrak, který po česku nazýváme počítač? Pojďme si něco říci o jeho historickém vývoji.
Historie computerů
Začneme v době asi tak před pěti tisíci lety. Tam vznikl abakus. Můžeme si ho představit jako počítadlo s korálky na tyčkách, na kterém jsme se sami učili jako malí počítat. Na začátku 17. století sestavil Angličan John Napier první logaritmické tabulky. Ty hrají klíčovou roli v počítačové historii. První počítací stroje pracují na principu ozubených kol. Mezi další předchůdce řadíme mechanické kalkulátory. Nad jejich výrobou si lámaly hlavu takové osobnosti, jako byl Leonardo da Vinci, Blaise Pascal nebo Gottfried Wilhelm von Leibnitz. Další posun přišel s vývinem elektromagnetického třídicího a počítacího stroje pro vyhodnocování děrných štítků. Postupně jsme se dostali až k tzv. Neumannovu schématu. Jedná se o koncepci počítače, který se skládá z několika funkčních částí. Program se ukládá do paměti a vykonává se postupně tak, jak byl uložen.
Počítače staré sedmdesát let
Od 40. let už mluvíme o počítačích. Jsou rozděleny do generací, přičemž každá je charakteristická svou konfigurací, rychlostí a základním stavebním prvkem. V první generaci neexistoval sjednocený software. Počítače jsou vybudovány podle von Neumannova schématu. V druhé generaci se objevuje tranzistor, který zmenšil rozměry a energetické nároky a zvýšil rychlost a spolehlivost počítače. Integrované obvody a paralelní zpracování více programů je charakteristické pro další generaci. Od 80. let už mluvíme o počítačích s mikroprocesorem, jak je známe dnes.